Licence produktů společnosti Microsoft ve virtuálním prostředí – díl první ze tří

Licence na software tvoří stále významnější položku v ceně mnoha IT řešení. Jejich nesprávné pořízení je ale spojeno s vysokými sankcemi. Z podstaty autorského práva smí uživatel s produkty zacházet jen tak, jak mu to licenční smlouva výslovně dovolí. To, co licence nezmiňuje (nemusí to ani zakazovat), je tedy uživateli nedovoleno, i když je to technicky proveditelné. Uživatel přitom musí být schopen kdykoli věrohodně prokázat, že podmínky udělené licence dodržuje. Protože licenční smlouvy nepatří zrovna k nejčtenější literatuře, přinášíme třídílný seriál (publikovaný v tištěném časopise IT Systems), abychom postupně připomenuli pravidla, jejichž přehlížení se opravdu nevyplácí. Zjednodušení výkladu samozřejmě nenahradí kompletní podmínky ve smlouvě, ale poslouží jako praktický úvod do problematiky, kterou je třeba řešit profesionálně.

Licenční smlouvy k serverovým produktům Microsoftu říkají, že každá pořízená licence dává právo vytvořit neomezený počet instancí softwaru s tím, že před prvním spuštěním instance musí být příslušná licence přiřazena serveru, na kterém se spustí. Serverem se rozumí fyzické hardwarové zařízení, přičemž i hardwarová partition nebo blade jsou chápány jako samostatné servery. Akt přiřazení licence je jen zlehka popsán ve zmíněných licenčních podmínkách. Jde o pouhý mentální úkon, který by ovšem měl být dokladován nějakými záznamy. Jedině s jejich pomocí je totiž možné prokázat při kontrole či auditu, že firma licenci respektuje.

Nedostatečně známé, a přitom klíčové je ustanovení, které říká, že přiřazení licence je možné změnit nejdříve po 90 dnech, pokud nedojde k trvalémuvýpadku hardwaru. V případě, že se virtuální stroje ocitají na různých fyzických serverech častěji než jednou za tři měsíce, je nutné všemu hardwaru, na němž se tento pohyb děje, přiřadit dostatek odpovídajících licencí, které toto stěhování dovolí. Dobrou zprávou je, že licencí nebude nikdy více, než kdyby firma místo přenášení virtuálních instancí za chodu spouštěla jiné fyzické instance na jiném „železe“. Ještě lepší zprávou ale je, že v některých případech bude potřeba licencí dokonce méně.

Poslední obecná informace, než se pustíme do jednotlivých produktů, zní „všechna pravidla platí i bez ohledu na použitou virtualizační technologii. To znamená, že že všechna licenční zvýhodnění, která Microsoft poskytuje, je možné využít i nad VM Ware, či s Xenou a tak dále.

Operační systémy na desktopu

Nejčastější licencí je operační systém pro desktop, který bývá obvykle natrvalo spjat s hardwarem. Přiřazení licence nelze nikdy změnit, což platí nejen pro OEM licenci, ale i pro upgrade v rámci smluv jako Open License či Select. Jedna přiřazená licence dává právo na spuštění jedné jediné instance operačního systému. Tato instance může běžet ve fyzickém, nebo ve virtuálním prostředí daného zařízení, ale ne současně. Pokud chce společnost spouštět více instancí najednou, potřebuje více licencí operačního systému nebo Software Assurance. Pro podniky je jednoznačně určena edice Professional (Windows XP nebo Windows 7) či Business (Windows Vista). Věnujme se dále podmínkám pro používání Windows 7, které jsou dnes nejčastěji požadovaným systémem pro virtualizační scénáře.

Řešení s více přiřazenými licencemi lze zvolit při nákupu počítače, kdy je možné k jednomu stroji koupit více OEM licencí operačního systému. Pokud vznikne potřeba dalšího virtuálního prostředí až později, ale včas (což je do 90 dnů od pořízení počítače), je možné dokoupit samotnou Software Assurance. Ekonomicky nepříliš výhodnou cestou je plné krabicové balení operačního systému, které lze koupit a přiřadit kdykoli. K němu sáhnou jednotlivci. Společnostem s více počítači stejné dveře otevře multilicenční upgrade se Software Assurance.

Software Assurance (SA) je komplex služeb k danému produktu, který zahrnuje nejen právo na nové verze, které přijdou během doby platnosti na trh, ale také mnohé další výhody. U Windows 7 SA zájemce dovede k edici Enterprise, která má mnohá technická rozšíření. Z pohledu virtualizace je ale nejdůležitější, že po dobu pokrytí dává právo na spouštění jedné instance ve fyzickém prostředí a až čtyř instancí ve virtuálním prostředí (a to buď na daném počítači, nebo nově od 1. července 2010 i na serverech, k nimž bude příslušný uživatel přistupovat na dálku). Tyto scénáře donedávna řešila jen zvláštní licence VECD.

Speciálním případem využití virtualizace je Windows XP Mode. Ten představuje režim, při němž lze v rámci základní licence Windows 7 Professional či Ultimate spouštět aplikace, které to vyžadují, ve „vnořené“ virtuální instanci operačního systému Windows XP. Řeší víceméně všechny zbývající problémy s kompatibilitou starších aplikací a není k němu potřeba žádná další licence navíc.

Serverové operační systémy

Oblíbené pravidlo fanoušků virtualizace poněkud dráždí matematiky. Říká, že 1+1 nejsou tak docela dvě a 1+4 není pět. Dokonce i výpočet tvaru 1 plus nekonečno nevyvolá všeobecnou shodu, protože jistě někdo vzpomene reálných technických limitů. Jak tedy těmto příkladům správně rozumět? Windows Server se vyskytuje v několika edicích a každá má svá specifika. U všech lze opět vytvářet neomezené počty instancí, ale běžících smí být v různých edicích různý počet.

Licence Windows Web Serveru umožňuje běh jedné instance ve fyzickém (POSE), nebo virtuálním (VOSE) operačním prostředí (OSE). Licence Windows Server Standard Edition dává právo na jednu běžící instanci ve fyzickém a jednu ve virtuálním prostředí. Pokud však virtuální prostředí skutečně využijete, je použití softwaru ve fyzickém prostředí omezeno jen na funkcionalitu sloužící pouze pro podporu virtuální instance. Nesmí tam běžet žádná obvyklá aplikace, ani třeba služba Active Directory, ale pouze například agent dohledového softwaru. Licence Windows Server Enterprise (i bez SA) dává právo na jednu fyzickou a až čtyři virtuální instance. A opět platí, že pokud práva ve virtuálním prostředí využijete na maximum, bude využití fyzického prostředí omezeno jen na podporu virtualizace. Pro rozsáhlejší virtualizační scénáře je jistě nejlepší edice Windows Server Datacenter, která dovoluje neomezený počet virtuálních instancí na daném stroji. K ní ovšem patří také důležité sdělení, že je potřeba každému stroji přiřadit tolik licencí Windows Server Datacenter, kolik má fyzických procesorů (bez ohledu na počet jader), ale nejméně dvě licence. I tak je Windows Server Datacenter Edition zařazen v licenčním režimu Server/CAL. Kromě procesorových licencí pro server bude tedy ještě potřebovat licence klientské pro přístup uživatelů či zařízení.

Ještě jednou rovněž upozorněme na to, že licence „neputuje“ s virtuálním serverem. Licenční oprávnění je přiřazeno k hardwaru a umožňuje jeho využití spouštěním vytvořených či přenesených instancí.

Je-li potřeba umožnit spouštění více virtuálních instancí, nebo plnohodnotné využití fyzické instance, lze to řešit přidělením několika licencí jednomu stroji. Přibývají tak ovšem samozřejmě pouze povolené instance virtuálního prostředí. Obdobné to je, pokud přidělíme licenci Windows Serveru například stroji VM Ware ESX. Zde se právo na instanci ve fyzickém prostředí nevyužije vůbec a zůstanou pouze příslušná práva pro VOSE.

Pokračování příště

V dalším díle tohoto miniseriálu, se budeme věnovat produktům z kategorie aplikačních serverů. Představíme si do detailu situaci okolo SQL Serveru, na níž lze předvést témeř všechna licenčně-virtualizační kouzla. Hodně se budeme věnovat také serverovým aplikacím, jako jsou SQL Server, Exchange Server. Ve třetím dílu (nejspíš v listopadu) pak dojde i na virtualizaci rodiny Office.

Darina Vodrážková, MCTS

DAQUAS, s.r.o. – společnost, která se dlouhodobě věnuje licencím společnosti Microsoft a nosí světový titul Licensing Partner of the Year, se na vás těší na Microsoft Days 2010 na svém stánku jako Gold Partner akce, i v sekci Ask The Experts v určených časech pro licenční dotazy.