Výchozí šablony .NET pro dotnet new

  • Článek

Při instalaci sady .NET SDK získáte více než tucet předdefinovaných šablon pro vytváření projektů a souborů, včetně konzolových aplikací, knihoven tříd, projektů testů jednotek, ASP.NET základních aplikací (včetně projektů Angular a React ) a konfiguračních souborů. Pokud chcete zobrazit seznam předdefinovaných šablon, spusťte dotnet new list příkaz:

dotnet new list

Následující tabulka ukazuje šablony, které jsou předinstalované se sadou .NET SDK. Výchozí jazyk šablony se zobrazí v hranatých závorkách. Kliknutím na odkaz na krátký název zobrazíte konkrétní možnosti šablony.

Šablony Krátký název Jazyk Značky Představení
Konzolová aplikace console [C#], F#, VB Společná/konzola 1.0
Knihovna tříd classlib [C#], F#, VB Společné/knihovna 1.0
Aplikace WPF wpf [C#], VB Běžné nebo WPF 3.0 (5.0 pro VB)
Knihovna tříd WPF wpflib [C#], VB Běžné nebo WPF 3.0 (5.0 pro VB)
Knihovna vlastních ovládacích prvků WPF wpfcustomcontrollib [C#], VB Běžné nebo WPF 3.0 (5.0 pro VB)
Knihovna uživatelských ovládacích prvků WPF wpfusercontrollib [C#], VB Běžné nebo WPF 3.0 (5.0 pro VB)
aplikace model Windows Forms (WinForms) winforms [C#], VB Běžné nebo WinForms 3.0 (5.0 pro VB)
knihovna tříd model Windows Forms (WinForms) winformslib [C#], VB Běžné nebo WinForms 3.0 (5.0 pro VB)
Pracovní služba worker [C#] Common/Worker/Web 3,0
Projekt testování jednotek mstest [C#], F#, VB Test/MSTest 1.0
NUnit 3 – testovací projekt nunit [C#], F#, VB Test/NUnit 2.1.400
NUnit 3 Testovací položka nunit-test [C#], F#, VB Test/NUnit 2,2
Testovací projekt xUnit xunit [C#], F#, VB Test/xUnit 1.0
Komponenta Razor razorcomponent [C#] Web/ASP.NET 3,0
Stránka Razor page [C#] Web/ASP.NET 2.0
MVC ViewImports viewimports [C#] Web/ASP.NET 2.0
MVC ViewStart viewstart [C#] Web/ASP.NET 2.0
Blazor Webová aplikace blazor [C#] Webové/Blazor 8.0.100
BlazorWebAssembly Samostatná aplikace blazorwasm [C#] Web/Blazor//WebAssembly/PWA 3.1.300
prázdné jádro ASP.NET web [C#], F# Web/Empty 1.0
ASP.NET Core Web App (Model-View-Controller) mvc [C#], F# Web/MVC 1.0
ASP.NET Core Web App webapp, razor [C#] Web/MVC/Razor Pages 2.2, 2.0
Knihovna tříd Razor razorclasslib [C#] Web/Razor/Library/Razor Class Library 2.1
Webové rozhraní API ASP.NET Core webapi [C#], F# Webové/ webové rozhraní API, rozhraní API, služba/ WebAPI 1.0
ASP.NET Core API webapiaot [C#] Webové/ webové rozhraní API, rozhraní API/ služba 8.0
řadič rozhraní API ASP.NET Core apicontroller [C#] Web/ASP.NET 8.0
služba ASP.NET Core gRPC grpc [C#] Web/gRPC 3,0
dotnet gitignore file gitignore Config 3,0
global.json soubor globaljson Config 2.0
Konfigurace NuGet nugetconfig Config 1.0
Soubor manifestu místního nástroje Dotnet tool-manifest Config 3,0
Konfigurace webu webconfig Config 1.0
Soubor řešení sln Řešení 1.0
Soubor vyrovnávací paměti protokolu proto Web/gRPC 3,0
Soubor EditorConfig editorconfig Config 6.0

Následující tabulka uvádí šablony, které byly ukončeny a už nejsou předinstalované se sadou .NET SDK. Kliknutím na odkaz na krátký název zobrazíte konkrétní možnosti šablony.

Šablony Krátký název Jazyk Značky Ukončeno od
ASP.NET Core s Angular angular [C#] Web/MVC/SPA 8.0
ASP.NET Core s React.js react [C#] Web/MVC/SPA 8.0
Blazor Serverová aplikace blazorserver [C#] Webové/Blazor 8.0
Blazor Prázdná serverová aplikace blazorserver-empty [C#] Webové/Blazor 8.0
BlazorWebAssembly Prázdná aplikace blazorwasm-empty [C#] Web/Blazor/WebAssembly 8.0

Možnosti šablony

Každá šablona může mít k dispozici další možnosti. Chcete-li zobrazit další možnosti dostupné pro šablonu, použijte --help možnost s argumentem názvu šablony, například: dotnet new console --help. V případě, že šablona podporuje více jazyků, zobrazí tento příkaz nápovědu pro šablonu ve výchozím jazyce. Když ji zkombinujete s --language možností, zobrazí se nápověda pro jiné jazyky: dotnet new console --help --language F#. Šablony, které jsou dodávány se sadou .NET SDK, mají následující další možnosti:

console

  • -f|--framework <FRAMEWORK>

    Určuje architekturu, která se má cílit. K dispozici od sady .NET Core 3.0 SDK.

    Následující tabulka uvádí výchozí hodnoty podle verze sady SDK, kterou používáte:

    Verze sady SDK Default value
    8.0 net8.0
    7.0 net7.0
    6.0 net6.0
    3.1 netcoreapp3.1

    Možnost vytvořit projekt pro starší TFM závisí na tom, jestli je tato verze sady SDK nainstalovaná. Pokud máte například nainstalovanou jenom sadu .NET 7 SDK, pak jedinou dostupnou --framework hodnotou je net7.0. Pokud nainstalujete sadu .NET 6 SDK, bude hodnota net6.0 k dispozici pro --framework. Pokud nainstalujete sadu .NET Core 3.1 SDK, netcoreapp3.1 bude k dispozici atd. Takže zadáním --framework netcoreapp3.1 můžete cílit na .NET Core 3.1 i při spuštění dotnet new v sadě .NET 6 SDK.

    Pokud chcete také vytvořit projekt, který cílí na architekturu starší než sada SDK, kterou používáte, můžete to udělat instalací balíčku NuGet pro šablonu. Běžné typy projektů web a SPA používají různé balíčky pro moniker cílové architektury (TFM). Chcete-li například vytvořit console projekt, který cílí netcoreapp1.0, spustit dotnet new install na Microsoft.DotNet.Common.ProjectTemplates.1.x.

  • --langVersion <VERSION_NUMBER>

    LangVersion Nastaví vlastnost v vytvořeném souboru projektu. Můžete například použít --langVersion 7.3 jazyk C# 7.3. Jazyk F# není podporován. K dispozici od sady .NET Core 2.2 SDK.

    Seznam výchozích verzí jazyka C# najdete v tématu Výchozí hodnoty.

  • --no-restore

    Pokud je zadáno, neprovádí implicitní obnovení během vytváření projektu. K dispozici od sady .NET Core 2.2 SDK.

  • --use-program-main

    Pokud je zadána, použije se explicitní Program třída a Main metoda místo příkazů nejvyšší úrovně. K dispozici od sady .NET SDK 6.0.300. Výchozí hodnota: false. K dispozici pouze pro jazyk C#.

classlib

  • -f|--framework <FRAMEWORK>

    Určuje architekturu, která se má cílit. Hodnoty: net8.0, net7.0nebo net6.0 vytvořit knihovnu tříd .NET nebo netstandard2.1netstandard2.0 vytvořit knihovnu tříd .NET Standard. Výchozí hodnota sady .NET SDK 8.0.x je net8.0.

    Pokud chcete vytvořit projekt, který cílí na architekturu starší než sada SDK, kterou používáte, podívejte --framework se na console projekty uvedené výše v tomto článku.

  • --langVersion <VERSION_NUMBER>

    LangVersion Nastaví vlastnost v vytvořeném souboru projektu. Můžete například použít --langVersion 7.3 jazyk C# 7.3. Jazyk F# není podporován. K dispozici od sady .NET Core 2.2 SDK.

    Seznam výchozích verzí jazyka C# najdete v tématu Výchozí hodnoty.

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

wpf, wpflib, , wpfcustomcontrollibwpfusercontrollib

  • -f|--framework <FRAMEWORK>

    Určuje architekturu, která se má cílit. Pro sadu .NET 8 SDK je net8.0výchozí hodnota . K dispozici od sady .NET Core 3.1 SDK.

  • --langVersion <VERSION_NUMBER>

    LangVersion Nastaví vlastnost v vytvořeném souboru projektu. Můžete například použít --langVersion 7.3 jazyk C# 7.3.

    Seznam výchozích verzí jazyka C# najdete v tématu Výchozí hodnoty.

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

winforms, winformslib

  • --langVersion <VERSION_NUMBER>

    LangVersion Nastaví vlastnost v vytvořeném souboru projektu. Můžete například použít --langVersion 7.3 jazyk C# 7.3.

    Seznam výchozích verzí jazyka C# najdete v tématu Výchozí hodnoty.

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

worker, grpc

  • -f|--framework <FRAMEWORK>

    Určuje architekturu, která se má cílit. Výchozí hodnota sady .NET 8 SDK je net8.0. K dispozici od sady .NET Core 3.1 SDK.

    Pokud chcete vytvořit projekt, který cílí na architekturu starší než sada SDK, kterou používáte, podívejte --framework se na console projekty uvedené výše v tomto článku.

  • --exclude-launch-settings

    Vyloučí spuštění Nastavení.json ze vygenerované šablony.

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

  • --use-program-main

    Pokud je zadána, použije se explicitní Program třída a Main metoda místo příkazů nejvyšší úrovně. K dispozici od sady .NET SDK 6.0.300. Výchozí hodnota: false.

mstest, xunit

  • -f|--framework <FRAMEWORK>

    Určuje architekturu, která se má cílit. Možnost je dostupná od sady .NET Core 3.0 SDK.

    Následující tabulka uvádí výchozí hodnoty podle čísla verze sady SDK, které používáte:

    Verze sady SDK Default value
    8.0 net8.0
    7.0 net7.0
    6.0 net6.0
    5,0 net5.0
    3.1 netcoreapp3.1

Možnost vytvořit projekt pro starší TFM závisí na tom, jestli je tato verze sady SDK nainstalovaná. Pokud máte například nainstalovanou jenom sadu .NET 6 SDK, pak jedinou dostupnou --framework hodnotou je net6.0. Pokud nainstalujete sadu .NET 5 SDK, bude hodnota net5.0 k dispozici pro --framework. Pokud nainstalujete sadu .NET Core 3.1 SDK, netcoreapp3.1 bude k dispozici atd. Takže zadáním --framework netcoreapp3.1 můžete cílit na .NET Core 3.1 i při spuštění dotnet new v sadě .NET 6 SDK.

  • -p|--enable-pack

    Umožňuje balení pro projekt pomocí balíčku dotnet Pack.

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

nunit

  • -f|--framework <FRAMEWORK>

    Určuje architekturu, která se má cílit.

    Následující tabulka uvádí výchozí hodnoty podle čísla verze sady SDK, které používáte:

    Verze sady SDK Default value
    8.0 net8.0
    7.0 net7.0
    6.0 net6.0
    5,0 net5.0
    3.1 netcoreapp3.1

Možnost vytvořit projekt pro starší TFM závisí na tom, jestli je tato verze sady SDK nainstalovaná. Pokud máte například nainstalovanou jenom sadu .NET 6 SDK, pak jedinou dostupnou --framework hodnotou je net6.0. Pokud nainstalujete sadu .NET 5 SDK, bude hodnota net5.0 k dispozici pro --framework. Pokud nainstalujete sadu .NET Core 3.1 SDK, netcoreapp3.1 bude k dispozici atd. Takže zadáním --framework netcoreapp3.1 můžete cílit na .NET Core 3.1 i při spuštění dotnet new v sadě .NET 6 SDK.

  • -p|--enable-pack

    Umožňuje balení pro projekt pomocí balíčku dotnet Pack.

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

page

  • -na|--namespace <NAMESPACE_NAME>

    Obor názvů pro vygenerovaný kód Výchozí hodnota je MyApp.Namespace.

  • -np|--no-pagemodel

    Vytvoří stránku bez modelu PageModel.

viewimports, proto

  • -na|--namespace <NAMESPACE_NAME>

    Obor názvů pro vygenerovaný kód Výchozí hodnota je MyApp.Namespace.

blazorserver

Ukončeno od sady .NET 8 SDK.

  • -au|--auth <AUTHENTICATION_TYPE>

    Typ ověřování, který se má použít. Možné hodnoty:

    • None – Žádné ověřování (výchozí).
    • Individual - Individuální ověřování.
    • IndividualB2C – Individuální ověřování pomocí Azure AD B2C.
    • SingleOrg – Ověřování organizace pro jednoho tenanta. Klienti Entra External ID také používají SingleOrg.
    • MultiOrg – Ověřování organizace pro více tenantů
    • Windows – Ověřování systému Windows.

  • --aad-b2c-instance <INSTANCE>

    Instance Azure Active Directory B2C, ke které se chcete připojit. Používá se s ověřováním IndividualB2C . Výchozí hodnota je https://login.microsoftonline.com/tfp/.

  • -ssp|--susi-policy-id <ID>

    ID zásad přihlašování a registrace pro tento projekt. Používá se s ověřováním IndividualB2C .

  • -rp|--reset-password-policy-id <ID>

    ID zásady resetování hesla pro tento projekt. Používá se s ověřováním IndividualB2C .

  • -ep|--edit-profile-policy-id <ID>

    ID zásady úprav profilu pro tento projekt. Používá se s ověřováním IndividualB2C .

  • --aad-instance <INSTANCE>

    Instance Azure Active Directory, ke které se chcete připojit. Používá se s ověřováním nebo MultiOrg s ověřovánímSingleOrg. Výchozí hodnota je https://login.microsoftonline.com/.

  • --client-id <ID>

    ID klienta pro tento projekt. Používá se s IndividualB2C, SingleOrgnebo MultiOrg ověřováním. Výchozí hodnota je 11111111-1111-1111-11111111111111111.

  • --domain <DOMAIN>

    Doména pro tenanta adresáře. Používá se s ověřováním nebo IndividualB2C s ověřovánímSingleOrg. Výchozí hodnota je qualified.domain.name.

  • --tenant-id <ID>

    ID tenanta adresáře, ke kterému se chcete připojit. Používá se s ověřováním SingleOrg . Výchozí hodnota je 22222222-2222-2222-2222-222222222222.

  • --callback-path <PATH>

    Cesta požadavku v rámci základní cesty aplikace identifikátoru URI přesměrování. Používá se s ověřováním nebo IndividualB2C s ověřovánímSingleOrg. Výchozí hodnota je /signin-oidc.

  • -r|--org-read-access

    Umožňuje této aplikaci přístup pro čtení do adresáře. Vztahuje se pouze na SingleOrg ověřování nebo MultiOrg na ověřování.

  • --exclude-launch-settings

    Vyloučí spuštění Nastavení.json ze vygenerované šablony.

  • --no-https

    Vypne HTTPS. Tato možnost se použije pouze v případě, MultiOrgIndividualB2CSingleOrgže Individualse pro .--auth

  • -uld|--use-local-db

    Určuje, že se má použít LocalDB místo SQLite. Vztahuje se pouze na Individual ověřování nebo IndividualB2C na ověřování.

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

  • --kestrelHttpPort

    Číslo portu, které se má použít pro koncový bod HTTP při spuštění Nastavení.json

  • --kestrelHttpsPort

    Číslo portu, které se má použít pro koncový bod HTTPS při spuštění Nastavení.json Tato možnost není použitelná při použití parametru no-https (ale no-https je ignorována při výběru --authnastavení ověřování jednotlivce nebo organizace).

  • --use-program-main

    Pokud je zadána, použije se explicitní Program třída a Main metoda místo příkazů nejvyšší úrovně. K dispozici od sady .NET SDK 6.0.300. Výchozí hodnota: false.

blazor

  • -f|--framework <FRAMEWORK>

    Určuje architekturu, která se má cílit.

    Tato šablona je k dispozici pro .NET 8 nebo novější.

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

  • --exclude-launch-settings

    Vyloučí spuštění Nastavení.json z vygenerované aplikace.

  • -int|--interactivity <None|Server|Webassembly|Auto >

    Určuje, který interaktivní režim vykreslování se má použít pro interaktivní komponenty. Možné hodnoty:

    • None – Žádná interaktivita (pouze statické vykreslování na straně serveru).
    • Server – (Výchozí) Spustí aplikaci na serveru s interaktivním vykreslováním na straně serveru.
    • WebAssembly - Spustí aplikaci pomocí vykreslování na straně klienta v prohlížeči s WebAssembly.
    • Auto- Používá interaktivní vykreslování na straně serveru při stahování Blazor sady a aktivaci Blazor modulu runtime na klientovi a následné použití vykreslování na straně klienta .WebAssembly

  • --empty

    Vynechá ukázkové stránky a styly, které demonstrují základní vzory použití.

  • -au|--auth <AUTHENTICATION_TYPE>

    Typ ověřování, který se má použít. Možné hodnoty:

    • None – Žádné ověřování (výchozí).
    • Individual - Individuální ověřování.

  • -uld|--use-local-db

    Určuje, že se má použít LocalDB místo SQLite. Vztahuje se pouze na Individual ověřování.

  • -ai|--all-interactive

    Zpřístupňuje každou stránku interaktivně použitím interaktivního režimu vykreslování na nejvyšší úrovni. Pokud falsestránky ve výchozím nastavení používají statické vykreslování na straně serveru a dají se označit interaktivně na jednotlivých stránkách nebo jednotlivých součástech. Tato možnost je platná pouze v případě, -i|--interactivity že tato možnost není nastavená na Nonehodnotu .

  • --no-https

    Vypne HTTPS. Tato možnost platí jenom v případě Individual , že není zvolena pro tuto -au|--auth možnost.

  • --use-program-main

    Pokud je zadána, explicitní Program třída a Main metoda se vygenerují místo příkazů nejvyšší úrovně.

blazorwasm

  • -f|--framework <FRAMEWORK>

    Určuje architekturu, která se má cílit.

    Následující tabulka uvádí výchozí hodnoty podle čísla verze sady SDK, které používáte:

    Verze sady SDK Default value
    8.0 net8.0
    7.0 net7.0
    6.0 net6.0
    5,0 net5.0
    3.1 netcoreapp3.1

    Pokud chcete vytvořit projekt, který cílí na architekturu starší než sada SDK, kterou používáte, podívejte --framework se na console projekty uvedené výše v tomto článku.

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

  • -ho|--hosted

    Zahrnuje hostitele ASP.NET Core pro BlazorWebAssembly aplikaci.

  • -au|--auth <AUTHENTICATION_TYPE>

    Typ ověřování, který se má použít. Možné hodnoty:

    • None – Žádné ověřování (výchozí).
    • Individual - Individuální ověřování.
    • IndividualB2C – Individuální ověřování pomocí Azure AD B2C.
    • SingleOrg – Ověřování organizace pro jednoho tenanta. Tenanti Entra External ID také používají SingleOrg.

  • --authority <AUTHORITY>

    Autorita poskytovatele OIDC. Používá se s ověřováním Individual . Výchozí hodnota je https://login.microsoftonline.com/.

  • --aad-b2c-instance <INSTANCE>

    Instance Azure Active Directory B2C, ke které se chcete připojit. Používá se s ověřováním IndividualB2C . Výchozí hodnota je https://aadB2CInstance.b2clogin.com/.

  • -ssp|--susi-policy-id <ID>

    ID zásad přihlašování a registrace pro tento projekt. Používá se s ověřováním IndividualB2C .

  • --aad-instance <INSTANCE>

    Instance Azure Active Directory, ke které se chcete připojit. Používá se s ověřováním SingleOrg . Výchozí hodnota je https://login.microsoftonline.com/.

  • --client-id <ID>

    ID klienta pro tento projekt. Používá se se službou IndividualB2C, SingleOrgnebo Individual ověřováním v samostatných scénářích. Výchozí hodnota je 33333333-3333-3333-33333333333333333.

  • --domain <DOMAIN>

    Doména pro tenanta adresáře. Používá se s ověřováním nebo IndividualB2C s ověřovánímSingleOrg. Výchozí hodnota je qualified.domain.name.

  • --app-id-uri <URI>

    Identifikátor URI ID aplikace pro rozhraní API serveru, které chcete volat. Používá se s ověřováním nebo IndividualB2C s ověřovánímSingleOrg. Výchozí hodnota je api.id.uri.

  • --api-client-id <ID>

    ID klienta pro rozhraní API, které server hostuje. Používá se s ověřováním nebo IndividualB2C s ověřovánímSingleOrg. Výchozí hodnota je 11111111-1111-1111-11111111111111111.

  • -s|--default-scope <SCOPE>

    Obor rozhraní API, které klient potřebuje k zřízení přístupového tokenu. Používá se s ověřováním nebo IndividualB2C s ověřovánímSingleOrg. Výchozí hodnota je user_impersonation.

  • --tenant-id <ID>

    ID tenanta adresáře, ke kterému se chcete připojit. Používá se s ověřováním SingleOrg . Výchozí hodnota je 22222222-2222-2222-2222-222222222222.

  • -r|--org-read-access

    Umožňuje této aplikaci přístup pro čtení do adresáře. Vztahuje se pouze na SingleOrg ověřování.

  • --exclude-launch-settings

    Vyloučí spuštění Nastavení.json ze vygenerované šablony.

  • -p|--pwa

    vytváří progresivní webovou aplikaci (PWA) podporující instalaci a offline použití.

  • --no-https

    Vypne HTTPS. Tato možnost se použije pouze v případě, SingleOrgIndividualB2Cže Individualse nepoužívá pro --auth.

  • -uld|--use-local-db

    Určuje, že se má použít LocalDB místo SQLite. Vztahuje se pouze na Individual ověřování nebo IndividualB2C na ověřování.

  • --called-api-url <URL>

    Adresa URL rozhraní API pro volání z webové aplikace Platí pouze pro SingleOrg nebo IndividualB2C ověřování bez zadaného hostitele ASP.NET Core. Výchozí hodnota je https://graph.microsoft.com/v1.0/me.

  • --calls-graph

    Určuje, jestli webová aplikace volá Microsoft Graph. Vztahuje se pouze na SingleOrg ověřování.

  • --called-api-scopes <SCOPES>

    Obory pro vyžádání volání rozhraní API z webové aplikace Platí pouze pro SingleOrg nebo IndividualB2C ověřování bez zadaného hostitele ASP.NET Core. Výchozí hodnota je user.read.

  • --kestrelHttpPort

    Číslo portu, které se má použít pro koncový bod HTTP při spuštění Nastavení.json

  • --kestrelHttpsPort

    Číslo portu, které se má použít pro koncový bod HTTPS při spuštění Nastavení.json Tato možnost není použitelná při použití parametru no-https (ale no-https je ignorována při výběru --authnastavení ověřování jednotlivce nebo organizace).

  • --use-program-main

    Pokud je zadána, použije se explicitní Program třída a Main metoda místo příkazů nejvyšší úrovně. K dispozici od sady .NET SDK 6.0.300. Výchozí hodnota: false.

web

  • --exclude-launch-settings

    Vyloučí spuštění Nastavení.json ze vygenerované šablony.

  • -f|--framework <FRAMEWORK>

    Určuje architekturu, která se má cílit. Možnost není dostupná v sadě .NET Core 2.2 SDK.

    Následující tabulka uvádí výchozí hodnoty podle čísla verze sady SDK, které používáte:

    Verze sady SDK Default value
    8.0 net8.0
    7.0 net7.0
    6.0 net6.0
    5,0 net5.0
    3.1 netcoreapp3.1
    3,0 netcoreapp3.0
    2.1 netcoreapp2.1

    Pokud chcete vytvořit projekt, který cílí na architekturu starší než sada SDK, kterou používáte, podívejte --framework se na console projekty uvedené výše v tomto článku.

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

  • --no-https

    Vypne HTTPS.

  • --kestrelHttpPort

    Číslo portu, které se má použít pro koncový bod HTTP při spuštění Nastavení.json

  • --kestrelHttpsPort

    Číslo portu, které se má použít pro koncový bod HTTPS při spuštění Nastavení.json Tato možnost není použitelná při použití parametru no-https (ale no-https je ignorována při výběru --authnastavení ověřování jednotlivce nebo organizace).

  • --use-program-main

    Pokud je zadána, použije se explicitní Program třída a Main metoda místo příkazů nejvyšší úrovně. K dispozici od sady .NET SDK 6.0.300. Výchozí hodnota: false.

mvc, webapp

  • -au|--auth <AUTHENTICATION_TYPE>

    Typ ověřování, který se má použít. Možné hodnoty:

    • None – Žádné ověřování (výchozí).
    • Individual - Individuální ověřování.
    • IndividualB2C – Individuální ověřování pomocí Azure AD B2C.
    • SingleOrg – Ověřování organizace pro jednoho tenanta. Tenanti Entra External ID také používají SingleOrg.
    • MultiOrg – Ověřování organizace pro více tenantů
    • Windows – Ověřování systému Windows.

  • --aad-b2c-instance <INSTANCE>

    Instance Azure Active Directory B2C, ke které se chcete připojit. Používá se s ověřováním IndividualB2C . Výchozí hodnota je https://login.microsoftonline.com/tfp/.

  • -ssp|--susi-policy-id <ID>

    ID zásad přihlašování a registrace pro tento projekt. Používá se s ověřováním IndividualB2C .

  • -rp|--reset-password-policy-id <ID>

    ID zásady resetování hesla pro tento projekt. Používá se s ověřováním IndividualB2C .

  • -ep|--edit-profile-policy-id <ID>

    ID zásady úprav profilu pro tento projekt. Používá se s ověřováním IndividualB2C .

  • --aad-instance <INSTANCE>

    Instance Azure Active Directory, ke které se chcete připojit. Používá se s ověřováním nebo MultiOrg s ověřovánímSingleOrg. Výchozí hodnota je https://login.microsoftonline.com/.

  • --client-id <ID>

    ID klienta pro tento projekt. Používá se s IndividualB2C, SingleOrgnebo MultiOrg ověřováním. Výchozí hodnota je 11111111-1111-1111-11111111111111111.

  • --domain <DOMAIN>

    Doména pro tenanta adresáře. Používá se s ověřováním nebo IndividualB2C s ověřovánímSingleOrg. Výchozí hodnota je qualified.domain.name.

  • --tenant-id <ID>

    ID tenanta adresáře, ke kterému se chcete připojit. Používá se s ověřováním SingleOrg . Výchozí hodnota je 22222222-2222-2222-2222-222222222222.

  • --callback-path <PATH>

    Cesta požadavku v rámci základní cesty aplikace identifikátoru URI přesměrování. Používá se s ověřováním nebo IndividualB2C s ověřovánímSingleOrg. Výchozí hodnota je /signin-oidc.

  • -r|--org-read-access

    Umožňuje této aplikaci přístup pro čtení do adresáře. Vztahuje se pouze na SingleOrg ověřování nebo MultiOrg na ověřování.

  • --exclude-launch-settings

    Vyloučí spuštění Nastavení.json ze vygenerované šablony.

  • --no-https

    Vypne HTTPS. Tato možnost platí jenom v případě, SingleOrgže Individualse nepoužívá , IndividualB2Cnebo MultiOrg se nepoužívá.

  • -uld|--use-local-db

    Určuje, že se má použít LocalDB místo SQLite. Vztahuje se pouze na Individual ověřování nebo IndividualB2C na ověřování.

  • -f|--framework <FRAMEWORK>

    Určuje architekturu, která se má cílit. Možnost je dostupná od sady .NET Core 3.0 SDK.

    Následující tabulka uvádí výchozí hodnoty podle čísla verze sady SDK, které používáte:

    Verze sady SDK Default value
    8.0 net8.0
    7.0 net7.0
    6.0 net6.0
    5,0 net5.0
    3.1 netcoreapp3.1
    3,0 netcoreapp3.0

    Pokud chcete vytvořit projekt, který cílí na architekturu starší než sada SDK, kterou používáte, podívejte --framework se na console projekty uvedené výše v tomto článku.

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

  • --use-browserlink

    Zahrnuje BrowserLink v projektu. Možnost není dostupná v sadě .NET Core 2.2 a 3.1 SDK.

  • -rrc|--razor-runtime-compilation

    Určuje, jestli je projekt nakonfigurovaný tak, aby používal kompilaci modulu runtime Razor v buildech Ladění. Možnost je dostupná od sady .NET Core 3.1.201 SDK.

  • --kestrelHttpPort

    Číslo portu, které se má použít pro koncový bod HTTP při spuštění Nastavení.json

  • --kestrelHttpsPort

    Číslo portu, které se má použít pro koncový bod HTTPS při spuštění Nastavení.json Tato možnost není použitelná při použití parametru no-https (ale no-https je ignorována při výběru --authnastavení ověřování jednotlivce nebo organizace).

  • --use-program-main

    Pokud je zadána, použije se explicitní Program třída a Main metoda místo příkazů nejvyšší úrovně. K dispozici od sady .NET SDK 6.0.300. Výchozí hodnota: false.

angular, react

Ukončeno od sady .NET 8 SDK.

  • -au|--auth <AUTHENTICATION_TYPE>

    Typ ověřování, který se má použít. K dispozici od sady .NET Core 3.0 SDK.

    Možné hodnoty:

    • None – Žádné ověřování (výchozí).
    • Individual - Individuální ověřování.

  • --exclude-launch-settings

    Vyloučí spuštění Nastavení.json ze vygenerované šablony.

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

  • --no-https

    Vypne HTTPS. Tato možnost platí pouze v případě, že je Noneověřování .

  • -uld|--use-local-db

    Určuje, že se má použít LocalDB místo SQLite. Vztahuje se pouze na Individual ověřování nebo IndividualB2C na ověřování. K dispozici od sady .NET Core 3.0 SDK.

  • -f|--framework <FRAMEWORK>

    Určuje architekturu, která se má cílit. Možnost není dostupná v sadě .NET Core 2.2 SDK.

    Následující tabulka uvádí výchozí hodnoty podle čísla verze sady SDK, které používáte:

    Poznámka:

    Neexistuje však šablona Reactu pro net8.0, pokud vás ale zajímá vývoj aplikací React s ASP.NET Core, podívejte se na přehled jednostrákových aplikací (SPA) v ASP.NET Core.

    Verze sady SDK Default value
    7.0 net7.0
    6.0 net6.0
    5,0 net5.0
    3.1 netcoreapp3.1
    3,0 netcoreapp3.0
    2.1 netcoreapp2.0

    Pokud chcete vytvořit projekt, který cílí na architekturu starší než sada SDK, kterou používáte, podívejte --framework se na console projekty uvedené výše v tomto článku.

  • --kestrelHttpPort

    Číslo portu, které se má použít pro koncový bod HTTP při spuštění Nastavení.json

  • --kestrelHttpsPort

    Číslo portu, které se má použít pro koncový bod HTTPS při spuštění Nastavení.json Tato možnost není použitelná při použití parametru no-https (ale no-https je ignorována při výběru --authnastavení ověřování jednotlivce nebo organizace).

  • --use-program-main

    Pokud je zadána, použije se explicitní Program třída a Main metoda místo příkazů nejvyšší úrovně. K dispozici od sady .NET SDK 6.0.300. Výchozí hodnota: false.

razorclasslib

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

  • -s|--support-pages-and-views

    Podporuje přidání tradičních stránek Razor Pages a Zobrazení kromě komponent do této knihovny. K dispozici od sady .NET Core 3.0 SDK.

webapiaot

Vytvoří projekt webového rozhraní API s povoleným publikováním AOT. Další informace najdete v tématu Nativní nasazení AOT a šablona webového rozhraní API (Nativní AOT).

  • --exclude-launch-settings

    Vyloučí spuštění Nastavení.json ze vygenerované šablony.

  • -f|--framework <FRAMEWORK>

    Určuje architekturu, která se má cílit.

    Následující tabulka uvádí výchozí hodnoty podle čísla verze sady SDK, které používáte:

    Verze sady SDK Default value
    8.0 net8.0

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

  • --use-program-main

    Pokud je zadána, použije se explicitní Program třída a Main metoda místo příkazů nejvyšší úrovně. K dispozici od sady .NET SDK 6.0.300. Výchozí hodnota: false.

webapi

  • -au|--auth <AUTHENTICATION_TYPE>

    Typ ověřování, který se má použít. Možné hodnoty:

    • None – Žádné ověřování (výchozí).
    • IndividualB2C – Individuální ověřování pomocí Azure AD B2C.
    • SingleOrg – Ověřování organizace pro jednoho tenanta. Tenanti Entra External ID také používají SingleOrg.
    • Windows – Ověřování systému Windows.

  • --aad-b2c-instance <INSTANCE>

    Instance Azure Active Directory B2C, ke které se chcete připojit. Používá se s ověřováním IndividualB2C . Výchozí hodnota je https://login.microsoftonline.com/tfp/.

  • -minimal|--use-minimal-apis

    Vytvořte projekt, který používá minimální rozhraní API ASP.NET Core. Výchozí hodnota je false, ale tato možnost je přepsána -controllers. Vzhledem k tomu, že výchozí hodnota -controllers je false, zadávání dotnet new webapi bez zadání obou možností vytvoří minimální projekt rozhraní API.

  • -ssp|--susi-policy-id <ID>

    ID zásad přihlašování a registrace pro tento projekt. Používá se s ověřováním IndividualB2C .

  • --aad-instance <INSTANCE>

    Instance Azure Active Directory, ke které se chcete připojit. Používá se s ověřováním SingleOrg . Výchozí hodnota je https://login.microsoftonline.com/.

  • --client-id <ID>

    ID klienta pro tento projekt. Používá se s ověřováním nebo SingleOrg s ověřovánímIndividualB2C. Výchozí hodnota je 11111111-1111-1111-11111111111111111.

  • -controllers|--use-controllers

    Zda použít kontrolery místo minimálních rozhraní API. Pokud je tato možnost i -minimal zadaná, tato možnost přepíše hodnotu určenou parametrem -minimal. Výchozí hodnota je false. K dispozici od sady .NET 8 SDK.

  • --domain <DOMAIN>

    Doména pro tenanta adresáře. Používá se s ověřováním nebo SingleOrg s ověřovánímIndividualB2C. Výchozí hodnota je qualified.domain.name.

  • --tenant-id <ID>

    ID tenanta adresáře, ke kterému se chcete připojit. Používá se s ověřováním SingleOrg . Výchozí hodnota je 22222222-2222-2222-2222-222222222222.

  • -r|--org-read-access

    Umožňuje této aplikaci přístup pro čtení do adresáře. Vztahuje se pouze na SingleOrg ověřování.

  • --exclude-launch-settings

    Vyloučí spuštění Nastavení.json ze vygenerované šablony.

  • --no-openapi

    Vypne podporu OpenAPI (Swagger). AddSwaggerGenUseSwaggerUI a UseSwaggernevolá se.

  • --no-https

    Vypne HTTPS. V souboru .launchSettings.json> se nevytvořil žádný spouštěcí profil https. app.UseHstsa app.UseHttpsRedirection nejsou volána v Program.cs Startup.cs/. Tato možnost platí jenom v případě, SingleOrg že IndividualB2C se nepoužívá k ověřování.

  • -uld|--use-local-db

    Určuje, že se má použít LocalDB místo SQLite. Vztahuje se pouze na IndividualB2C ověřování.

  • -f|--framework <FRAMEWORK>

    Určuje architekturu, která se má cílit. Možnost není dostupná v sadě .NET Core 2.2 SDK.

    Následující tabulka uvádí výchozí hodnoty podle čísla verze sady SDK, které používáte:

    Verze sady SDK Default value
    8.0 net8.0
    7.0 net7.0
    6.0 net6.0
    5,0 net5.0
    3.1 netcoreapp3.1
    3,0 netcoreapp3.0
    2.1 netcoreapp2.1

    Pokud chcete vytvořit projekt, který cílí na architekturu starší než sada SDK, kterou používáte, podívejte --framework se na console projekty uvedené výše v tomto článku.

  • --no-restore

    Při vytváření projektu se nespustí implicitní obnovení.

  • --use-program-main

    Pokud je zadána, použije se explicitní Program třída a Main metoda místo příkazů nejvyšší úrovně. K dispozici od sady .NET SDK 6.0.300. Výchozí hodnota: false.

apicontroller

Kontroler rozhraní API s akcemi čtení a zápisu nebo bez.

  • -p:n|--name <NAME>

    Obor názvů pro vygenerovaný kód. Výchozí hodnota je MyApp.Namespace.

  • -ac|--actions

    Vytvořte kontroler s akcemi čtení a zápisu. Výchozí hodnota je false.

globaljson

  • --sdk-version <VERSION_NUMBER>

    Určuje verzi sady .NET SDK, která se má použít v souboru global.json .

editorconfig

Vytvoří soubor .editorconfig pro konfiguraci předvoleb stylu kódu.

  • --empty

    Vytvoří prázdný .editorconfig místo výchozích hodnot pro .NET.

Viz také